Proč
šátkovat?
Nyní se hodně
hovoří o tzv. bondingu, tedy kontaktu matky a dítěte ihned po narození kůže na
kůži. Víme, že kontakt dítěte s matkou je důležitý. A proč v tomto
blízkém kontaktu nepokračovat? Po porodu dítě odložíme do postýlky, do kočárku,
či lehátka a podle rad našich matek ho necháme „vyřvat“. „Hlavně nebrat do
náruče, zvyklo by si na to!“ PROČ? Vždyť miminko bylo celé těhotenství u
maminky v bříšku, slyšelo maminčin tep, srdce, hlas a cítilo její vůni.
Proč ho hned separovat? Mluví se o tzv. čtvrtém trimestru, kdy pomáháme miminku
s adaptací na náš svět, tolik světla, prostoru, podnětů. Pan H. Karp
popisuje ve své knize pět tišících zásad: zavinování, poloha na boku nebo
bříšku, tišící zvuk šššš, houpání, sání. To vše splňuje nošení miminka
v šátku. Je pevně sevřené v jiné poloze než na zádech, slyší maminčin
hlas, tlukot srdce, houpe se s ním a může i sát. Takové miminko je
naprosto spokojené. Navíc, máte-li dítě, které má problém s prdíky, špatně
odřihává nebo má doporučené široké balení. Je šátek ideální volba. Dítě ve vhodné
vertikální poloze daleko lépe tráví, lépe funguje peristaltika střeva, snadno
si odřihne a navíc mu zahříváte a masírujete bolavé bříško.
A
v neposlední řadě je to velmi praktické, dítě máte u sebe a máte volné
ruce, takže můžete vařit, žehlit, uklízet a starat se o dalšího potomka. Měli
jste někdy problém dostat se do autobusu nebo do nějakého obchodu
s kočárkem? Šátek to řeší, můžete cestovat MHD, chodit do knihovny, na
výstavy, do obchodů a nemusíte vláčet kočár a věci pro miminko si dáte pohodlně
do batohu na záda a je to.
Pozor na mýty a zlé řeči.
„Vy tam máte
dítě? Vždyť nemůže dýchat“ Nejobvyklejší reakce lidí z našeho malého města,
když mě vidí s dítětem v šátku. Není to pravda, dítě dýchat může,
kdyby mu cokoliv bylo nepříjemné, ozvalo by se! „Nepropadne se?“ Není to možné,
dítě je bezpečně přivázáno na tělo nosiče. Pokud si člověk není jistý
s uvázáním šátku, může navštívit kurzy a vše se naučit a dozvědět spoustu
informací. A není to žádná věda! Pokud je šátek správně uvázán a dítě správně
vloženo, je to bezpečné a pro dítě to přináší pocit bezpečí, jistoty a lásky.
Pokud se pro
šátkování rozhodnete, nedejte se zvyklat zlými řečmi. Moje maminka se
s tím smiřuje dodnes, kdy už takto nosím své druhé dítě. A teprve nedávno
mi dala zapravdu, že je to pro dítě jen to nejlepší.
Pozor
na „zaručené pravdy“.
Snad největším
omylem je tvrzení, že si dítě na šátek zvykne a nebude už chtít nic jiného.
Opak je pravdou, děti nošené v šátku jsou sebevědomé a jakmile je to možné,
směle zkoumají náš svět. Je to jednoduché, u maminky získaly pocit bezpečí a
jistoty a vědí, že máma je tu pro ně!
Dalším omylem je
tvrzení, že si dítě na houpání zvykne a jinak už neusne. Za prvé mě fascinuje,
jak si dítě na houpání může zvyknout a naše matky se bály nás vzít do náruče,
abychom si na to nezvykli. Dítě se tak „zvyklé“ už narodí. To bychom museli celé
těhotenství sedět nebo ležet, aby si na houpání nezvyklo. Tak berme své děti do
náruče, když nás potřebují, mazleme se s nima, dávejme jim lásku!
A jak
jsem se k šátkování dostala já?
Krátce po
narození prvního syna mě navštívila porodní asistentka, které jsem se svěřila,
že syn pořád pláče a už nevím, co s ním. Doporučila mi mimojiné šátek.
Ukázala mi úvaz a od té doby jsem syna tři měsíce ze sebe nesundala. Nosila
jsem ho až do té doby, co se mi vlezl na bříško, kde jsem nosila dceru. Nikdy
neměl problém, že by se mu ze šátku nechtělo, nebo by neusnul jinak než
v šátku. Dnes má 19 měsíců a je to úžasný kluk, který zkoumá ten náš svět.
Dcera má 3 měsíce a být u maminky v šátku má moc ráda. Na druhou stranu je
schopna si usnout sama v košíku bez pláče.
Ať už se
rozhodnete jakkoliv, nedůležitější je, řídit se instinktem matky a vyhovovat
potřebám našich nejmilejších.
